NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Líbí se mi, jaký je Martin Lukáč samostatný chlapík. Na to, aby prodal svou hudbu, nepotřebuje dokonce ani obal od Ziga – to je, co? Obal nové desky, vydané u mexického labelu Dreamfog, si totiž stejně jako ten minulý nakreslil Martin sám. Taky mám doma pár podobných malůvek, jenom jsem je nepatinoval tak, aby to vypadalo jako dřevoryt (to zlé sluníčko je super haha!!!). Inu – výtvarně sice jemně nedotažené, ale jinak pěkné. Ostatně tohle CD bude prodávat především hudba v něm obsažená, a ta je, abych tak řekl, MŇAM!!! Již minule probíraný promáč leccos naznačil, ale zde, s vyčištěným zvukem, to působí celé mnohem kompaktněji, úderněji a přesvědčivěji. Především rytmika se mi zdá oproti promáči podstatně dynamičtější, ačkoli je to paradoxně stejná nahrávka. O tom, že noví Nomenmortis jsou znatelně nasáklí Morbid Angel, se už napovídalo dost, vliv starých Kataklysm je taky notoricky známá věc. Teď si to jen dejte dokupy a počítejte s faktem, že od minulé desky se Nomenmortis znatelně zlepšili. Není naškodu pochválit povedená citlivá sóla. Šaňo není nenahraditelný. Martinovo hluboké chrochtání by možná neškodilo trochu odpoutat od Sylvainovského vzoru, ačkoli mně se to líbí. V porovnání s promáčem zde najdete dvě doposud nezveřejněné věci, totiž dvě Martinovy pohrdavé karikatury stádnosti konzumní společnosti - jednou přímou na solar (Infected Bastard Planet) a podruhé na pozadí zblbnutí z již odezněné hysterie kolem přelomu tisíciletí (De/ad/generation Of The Millenium Hysteria). Jinak z proma známou kolekci dalších tří nových písniček o sladké pomstě, spoluvině a smrti doplňuje instrumentálka a dva oprášené a došperkované starší kusy z minulé desky, ještě se Šaňovou šestistrunnou účastí (Something Almost Buried a Tedd Deireádh). Perličkou nakonec je Martinova oblíbená apokalyptická hymna The Awakener. Pochopitelně přehraný klasický flák z kultovního Temple Of Knowledge. Inu což – originál je sice lepší (hlavně zvukově), ale rozhodně to potěší. Největší radost z toho má určitě Martin Lukáč sám. Jen to frázování se Sylvainovi povedlo jaksi líp, ale co už. Není to sice deska, ze které byste skutečně zfleku ztratili hlavu, jak vás varuje titul, avšak garantuji vám, že pokud máte jen trochu smysl pro deathmetal, pak se vám krční obratle jistě zakroutí. Jen tak dál… ať je příště ještě líp!!!
9 / 10
1. On Silent Waves Of Terror (instrumental)
2. Stunning Sweetness Of Revenge
3. Infected Bastard Planet
4. De/ad/generation of Millenium Hysteria
5. Steel Wind Symphony
6. Mitgefangen, Mitgehangen (Neckbreaking Consequences
7. Last Dawn Of The Cursed (instrumental
8. Something Almost Buried (2001 Re-recording)
9. Tedd Deireádh (2001 Version)
10. The Awakener (Kataklysm cover)
Forget Acradia (2011)
Promo 2009 (2009)
Hail Nemesis (split s CRUENT) (2008)
Exterminating The Bastard Forces (2005)
The Day You' ll Lose Your Head (2002)
Misanthrone (MCD) (2002)
How I Learn To Bleed... For The Things I Wish To Fo (2000)
Twilight Of Humanity (demo) (1994)
Čistý masaker.... neviem, čo viac dodať....
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.